Jde vlastně o přední nohu jehněte, od kolínka nahoru. Jehněčí plec je plná kolagenu, a proto je vždy šťavnatá a chutná. Tato partie je vhodná především na pomalé pečení a dlouhé dušení.
Jehněčí plec s kostí je skvělá pomalu pečená. Pokud má zhora plecko souvislé tukové krytí, je dobré ho nařezat na mřížku (nezajeďte ale čepelí nože do svaloviny). Tenká vrstva krytí rozhodně není na závadu, bude naopak skvělým nositelem chuti a zároveň „deklem“ a ochranou proti vysoušení.
Jehněčí plec bez kosti se hodí především na ragů, dušení a různé úpravy mletého masa, které můžete libovolně dále dochucovat a míchat třeba s jinými druhy mletiny. Na Balkánu (Srbsko, Bosna) je jehněčí jedním ze čtyř druhů mas, které tvoří legendární pochoutku z grilu, pljeskavicu. Ve vhodných kombinacích (např. s řeckým jogurtem, citrusy a čerstvou mátou) jsou z jehněčího mletého excelentní neokoukané hamburgery.
Převážně v arabské, indické nebo řecké kuchyni se z jehněčí plece dělá mleté (kebab, musaka, kofta), v Anglii a Skotsku potom tradiční slaný „koláč” Shepherd’s pie.